Praha v roce 2012 rozhodla o privatizaci 3918 bytů ve čtyřech etapách.

2012 – Koalice ODS & TOP 09, primátor Bohuslav Svoboda
V roce 2012 bylo rozhodnuto o čtyřech etapách privatizace. Dvě první vlny privatizace již proběhly. Privatizováno bylo na 2532 bytů, které byly prodány jednotlivým nájemníkům.


2019 – Koalice Piráti & Praha sobě & Spojené síly pro Prahu (TOP 09 & STAN), primátor Zdeněk Hřib
V současnosti zbývá dokončení třetí vlny a zrealizování čtvrté vlny. Jde o doprodej 1386 bytů. Z toho 582 bytů se již privatizuje. Zbývajících 804 bytů ale magistrát již privatizovat nechce. Tím porušuje usnesení Zastupitelstva HLMP z roku 2012.
Otázka privatizace se na magistrátu řešila 20. června, tedy těsně před začátkem prázdnin.
Nájemníci, kteří zatím neměli možnost svůj byt privatizovat, zaplnili chodby i prostory pro veřejnost a překládali petice. Již sedm let čekají na to, aby si mohli koupit vlastní byt. Teď jim vedení magistrátu šanci na privatizaci bytu vzalo.
Mezitím neúnosně rostou ceny nových bytů v Praze (v průměru 104 666 korun českých za metr čtvereční), čímž se stávají pro běžného smrtelníka nedostupnými. Zpřísňují se také možnosti získat hypotéku nebo úvěr. V prvním čtvrtletí letošního  roku 2019  developeři v Praze prodali 1200 nových bytů, meziročně se tedy počet nezměnil. Podle odhadu developerů se letos může prodat nejméně bytů od roku 2012. Ceny bydlení v Praze dosahují absurdních rozměrů, a to i na evropské poměry. V některých lokalitách jsou dokonce dražší než třeba v Berlíně.


Co může za zdražení bytů ? Několik faktorů.
1) Nízké úrokové sazby zlevňují úvěry, a tak si lidé mohou snáze půjčovat i na bydlení, nevyplatí se spořit, lidé z toho důvodu raději investují do nemovitostí. Levná koruna umožňuje zahraničním zájemcům zde výhodněji investovat, a ti tak často kupují právě nemovitosti. Spousta lidí chce bydlet v Praze i proto, že zde je dostatečná nabídka kvalitních pracovních pozic. Zvyšující se poptávka tak táhne ceny bydlení neúměrně nahoru.
2) Dalším faktorem je jedno z nejdelších stavebních řízení na světě, kdy Česká republika, je na úrovni Venezuely nebo Nigeru (dle žebříčku https://www.doingbusiness.org/ od světové banky), tedy 156. místo ze 190. To opravdu není dobrá pozice.
Málo se staví. Díky tomu je nižší nabídka bydlení, což rovněž zvyšuje cenu nemovitostí. V Praze jen dnes chybí na 20 tisíc bytů. Už v roce 2030 má v Praze chybět až 50 tisíc bytů (studie Sdružení pro architekturu a rozvoj).
3) Ministerstvo pro místní rozvoj chystá opatření, které má vše zjednodušit a urychlit, tzv. „jeden úřad, jedno razítko a jedno povolení pro stavební řízení“. Norma, která má zkrátit povolování staveb, by však měla začít platit nejdřív od přelomu února / března 2021.
Praha nemůže ovlivnit vše, co se týká stavebního řízení. Když se podíváme pro inspiraci do minulosti, tak existoval jeden centrální stavební úřad pro celou Prahu. Mimochodem to byla doba, kdy bylo bydlení v Praze nejdostupnější.
Na svém území zajišťuje město Praha chod úřadů, které provádí stavební řízení. A magistrát má pravomoc vyhláškou určit, co jednotlivé městské části mohou dělat a nemohou. Obyčejnou městskou vyhláškou může věci popohnat tak, aby se stavební řízení nepotácelo „mimo čas a prostor“, jak se dnes běžně děje.


Co s tím tedy dnes ?
Možností by bylo stavební řízení centralizovat do jednoho centrálního úřadu. Maximálně zlepšit a zjednodušit legislativní podmínky tak, aby si na každé městské části nevykládali věci po svém.
Problémy způsobují také služby typu Airbnb. Byty jsou pronajímány krátkodobě převážně zahraniční klientele a pro běžné uživatele se stávají nedostupnými. 
Návrhy na regulace Airbnb se zatím kupí, jak na magistrátě a místních radnicích, tak ve Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, reálné řešení ale nepřichází.


Autor: TGM, Praha, ČR, 19.9.2019