Před týdnem, jsem měl možnost navštívit veřejné jednání magistrátu hlavního města Prahy…

Každý měsíc je vyhrazen jeden den, kdy má veřejnost umožněný přístup k jednáním a interpelacím na magistrátu, jako projev určité formy zapojení veřejnosti do politiky a zastupitelské demokracie.

Nicméně, i to má své úskalí, jak můžete zjistit, při kterékoliv z těchto návštěv. V momentě, kdy přijde na interpelace občanů, veškerý lesk zastupitelské demokracie jde stranou, a to, jak ze strany zastupitelů, tak ze strany občanů.

Každý druhý zastupitel prokázal svou úctu vůči občanům tím, že vstal a odešel do bufetu se občerstvit, dát si oběd, odpočinout si od namáhavé práce na magistrátu. Není důležité poslouchat občany. Tyto interpelace jsou nejlepší příležitostí k odpočinku a občerstvení, až zase začnou ty interpelace, do kterých občané nemluví a nemohou mluvit. Bylo, až žalostné vidět zástupce veřejnosti, kteří předkládají svá témata a své stížnosti k poloprázdné místnosti. Nicméně, abych nebyl nespravedlivý. 
Byl jsem u těchto občanských interpelací hned při několika příležitostech. Poslouchal jsem stížnosti občanů, a bylo patrné, že z velké části nejde o obyčejné občany, kteří tou dobou musí být v práci, ale spíše o exhibicionisty. Někdy nadhodili důležité téma, a la machinace okolo privatizací bytů, ale většinou to byly jen projevy, nad velice okrajovými a nedůležitými tématy.

Skoro jsem měl pocit, že tam chodí, aby zdiskreditovali veřejnost prostřednictvím svého vlastního vystupování. Lidé všech možných názorů a a názorových proudů…

Na druhou stranu, pokud jsou interpelace veřejnosti jen jednou měsíčně, mělo by volené zastupitelstvo projevit slušnost, vyslechnout je, reagovat na ně. Možná v bufetu přemýšlí, proč vlastně občané České republiky čím dál více touží spíše po přímé, než po zastupitelské demokracii. Přímá volba prezidenta je toho jasným důkazem.

Autor: Štěpán Lipský, Praha, ČR, 26.9.2019

Komentář nevyjadřuje názor redakce.