Právě v těchto dnech uplyne 75 let od Pražského povstání a osvobození Prahy v roce 1945…To začalo 5.5.1945 v 6 hodin ráno…

Událost, která definitivně ukončila šest let utrpení Pražanů, Československa a našich vojáků na všech frontách. Událost, kterou oslavujeme už tři čtvrtě století, a snad nepřestaneme oslavovat.

Jak tedy vlastně Pražské povstání začalo, a jak probíhalo?
Povstání bylo plánováno od začátku roku 1945 a v souladu s osvobozováním Evropy Rudou armádou a západními spojenci. Cílem povstání bylo rychlé osvobození Československa (respektive
Prahy), minimalizace škod a ztrát a zabránění zničení průmyslu německými silami. Povstání připravoval generál Karel Kutlvašer a generál František Slunečka, kteří původně počítali se zahájením povstání 7. května.

Povstání začalo 5. května 1945 provoláním České národní rady, hlavní sjednocující odbojové organizace na našem území, která oznámila ukončení existence Protektorátu Čechy a Morava a převzetí moci nad československým územím. Demonstrace napříč zemí se rychle změnily v ozbrojený odpor a povstání, které muselo čelit armádě 650 000 německých vojáků, kterým velel „krvavý Ferdinand“ Schörner.

Vzpoura začala v 6 hodin ráno. V 8 hodin převzali Češi kontrolu nad protektorátním rozhlasem. Snaha o vytvoření „Českomoravské republiky“ a předání moci z rukou říšského protektora Franka, se však minula účinkem a došlo ke střetům s policií.

Pražský rozhlas v této chvíli sehrál významnou úlohu dvěma provoláními. První, který zazněl, oznamoval konec Hitlerova Německa.

„Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikdo nesuďte, nikdo nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce, na to jsou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoliv zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!“

Druhé provolání odkazovalo na Českou národní radu.

„Lide český! ČNR jako představitelka revolučního hnutí českého lidu a jako zmocněnec vlády v Košicích, ujímá se dnešním dnem moci vládní a výkonné na území Čech, Moravy a Slezska. Pod údery hrdinných spojeneckých armád a pod údery aktivního odporu českého lidu zanikl tzv. „protektorát Čechy a Morava“, který nám byl Němci vnucen a tím zanikla veškerá správní moc vykonávaná protektorátní vládou a německými úřady.“

Vysílání se nepodařilo přerušit, protože Pražané zničili všechny tabulky s popisky ulic a směrovky, takže oddíly SS nemohli najít budovu rozhlasu. Potom, co začal útok německých jednotek, rozhlas vydal, ještě třetí a zřejmě nejslavnější provolání.

„Voláme českou policii do rozhlasu! Střílí se zde! Voláme českou policii, české četnictvo, vládní vojsko, každého dobrého Čecha na pomoc českému rozhlasu! Esesáci nás chtějí vyvraždit! Přijeďte ihned! Pomozte československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný!
Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky na pomoc československému rozhlasu! Každá minuta je drahá!“

Boj o rozhlas skončil v 18 hodin, když němečtí vojáci kapitulovali, nebo ustoupili. Oddíly SS dál bojovaly v různých částech Prahy. Téhož dne zároveň Sovětský svaz rozhodl o urychlení vojenské pomoci Praze a zástupci exilové vlády požádali Velkou Británii o uvolnění letadel a
československých letců na pomoc Praze

6. květen se nesl v duchu pokračujících bojů a barikády rostly jako houby po dešti. Bylo napočítáno 1600 barikád, které Pražané postavili napříč Prahou, aby zabránili v postupu německým jednotkám. Němci v této době přišli o západní Prahu a byli odříznuti z jihu. Urychlený postup Rudé armády zabránil Němcům provést kobercové bombardování Prahy, které chtěli uskutečnit pro zlomení odporu.

Němečtí vojáci, zejména SS a SA, při ústupu rozpoutali teror a vraždění. Mladí nacisté na Žižkově unesli 80 Pražanů a 17 z nich umučili. K vraždění docházelo na Pankráci, v Krči a v Michly. Udává se, že bylo zavražděno 173 Pražanů. Západní spojenci v této době neposkytli povstalcům vzdušnou podporu, navzdory žádostem odbojářů.

7.května přišli Němci o Ruzyni. Díky rozsáhlým bojům se podařilo zabránit Němcům v potlačení povstání. Velitel SS von Pückler žádal velitele pražské posádky generála Toussainta o použití zápalných pum a bombardování Václavského náměstí. V Remeši mezitím generál Alfred Jodl podepsal bezpodmínečnou kapitulaci Německa a „krvavému Ferdinandovi“ šlo o to probít se do západního zajetí.

Proto dalšího dne, 8. května, trosky německých vojsk zahájili masivní útok na Prahu, protože jen pražské mosty umožňovali zbývajícím německým silám dostat se na západ. Staroměstská radnice byla bombardována dělostřelectvem a část musela být později stržena. Masové popravy civilistů
pokračovali i nyní, když už byla válka naprosto prohraná a Němci z toho neměli co získat. Hybernské nádraží se stalo svědkem povraždění 53 lidí. Na Dejvicích bylo zabito 20 Pražanů a ulice pod Hrabovou se stala hřbitovem 20 Pražanů. Masakrů bylo více, nemluvě o zneužívání lidí jako živých
štítů. Situace se však stala naprosto neúnosnou i pro Wehrmacht, a tak generál Rudolf Toussaint podepsal kapitulační dohodu se zástupci České národní rady. Němci přestali vraždit a bombardovat Prahu, útočit na naše město, a povstalci umožnili německým jednotkám průchod na západ. K dohodě se připojila i část jednotek SS, ale jiné oddíly Waffen SS dohodu nerespektovali, zejména jednotky výše zmíněného von Pücklera, který bojoval, až do 12. května.

9. května končí Pražské povstání. Ve 4 hodiny ráno dorazily do města tankové jednotky Rudé armády. Velel jim generál Dmitrij Leljušenko, který pomohl osvobodit Dejvice. Tankový velitel Rybalko projel Kobylisy s jejich obávaným popravištěm, pokračoval do Libně a zajistil Trojský a Libeňský most, u kterých čekaly. Tehdy dorazil do města i památný tank T-34 s označením I-23, který byl později v Praze vystaven a natřen na růžovo umělci.

Stále ještě se bojovalo. Pokračoval boj mezi Rudou armádou a oddíly 2. SS-Pancéřové divize „Das Reich“ a s německými ostřelovači. Přesto byla Praha osvobozena. V 9 hodin ráno oznámil maršál Ivan Stěpanovič Koněv: „Praha byla plně osvobozena a očištěna od nepřítele“, načež do města dorazila i vojska maršála Malinovského a 2. Ukrajinského frontu.

Celková bilance byla tragická. Během povstání bylo zabito 2 898 českých povstalců a 663 povstalců cizí národnosti. Dalších zhruba 3 tisíce povstalců bylo zraněno. Celkem se udává, že Němci během povstání zabili 2 000 Čechů. Zemřelo 300 ruských a 30 sovětských vojáků.

Autor: Štěpán Lipský, Praha, ČR, 5.5.2020

Zdroj:

https://www.rozhlas.cz/prazske-povstani-od-priprav-po-posledni-vystrel-8044827