Po úvodním článku, který se týkal radnice našeho hlavního města, se přesouváme k prvnímu dílu historického okénka, jež se věnuje historii i současnosti hlavního města Prahy…

První díl je o prvních lidech a prvním osídlení těchto krajů.

Nejranější osídlení Prahy se nacházelo v severozápadních částech města. Tam byla nalezena řada neolitických osídlení. Nejvíce v oblasti dnešních Dejvic a Bubenče. Ale už v paleolitu se v úrodných povodích Vltavy a v oblastech dnešní Prahy, nacházela trvalejší osídlení, včetně loveckých stanovišť. Výskyt lineární keramiky a rané kolonizační vlny se datují do 5. tisíciletí před naším letopočtem, kdy pozvolně přichází i zemědělství.

Přesuňme se o trochu dál. V době bronzové se objevují první sídliště, ale i první pohřebiště. Sídliště jsou tvořena kůlovými domy, jejichž trosky byly nalezeny v oblasti Lysolaj a Lipence, ale i u Šárky, Pohoří a na Dubečku. Roku 1985 bylo v Nových Butovicích, při výstavbě sídlišť, objeveno pohřebiště s třiceti hroby. V pozdní době bronzové vznikají pohřebiště, přechodná i trvalá sídliště a zemědělství na celé řadě míst Prahy, ale nejvíce v povodí Vltavy a přilehlých potoků a řek.

Sídliště doby železné se objevují s 6. a 5. stoletím před naším letopočtem. V této době je Praha osídlena halštatskou kulturou, která zde zanechává asi 130 nalezišť, včetně osmdesáti sídlišť. Přichází doba laténská a zároveň keltská, kdy po celou dobu pokračuje tradice osídlení povodí, a jen velice sporadického osídlení oblastí, kde se nenachází řeky a potoky. Probíhá keltská expanze, která vytváří osídlení v dnešní Troji a Bohnicích. Sídliště přestávají být opevněná.

Od 2. století započne éra budování oppid, počínajících opevněných měst. Největší oppidum v Čechách se nacházelo na hranicích Prahy, v oblasti Zbraslavi a mělo 157 hektarů na rozlohu. V tomto oppidu byla objevena i kovozpracující výroba a dílna na odlévání mincovních polotovarů.

Asi dvě století keltského vývoje kultury a osídlení v českých zemích se stává pro nás mimořádným, neboť kmen Bójů dává vzniknout názvu Bohemia pro naši zemi. Země Bójů.

Po odchodu Keltů přichází germánské kmeny Markomanů, kdy se Čechy stávají hraniční oblastí s Římskou říší. Sídelní državy markomanské říše se nacházely ve středních Čechách a v oblasti Bubenče byla nalezena řada pozůstatků této kultury, včetně kostrového hrobu a bronzových nádob. Objevují se i spony a železárenské domácí dílny, které byly nalezeny v Řeporyjích a v oblasti Ořechu. V Bubenči bylo centrum železárenské výroby této kultury.

V 5. století našeho letopočtu začíná mohutné stěhování národů a germánské kmeny odchází na západ. Divokost této doby po sobě nezanechala příliš mnoho historických odkazů, ale osídlení dejvicko-bubenečské, v nějaké podobě, nejspíše přetrvávalo, i díky dochovaným kosterním pozůstatkům.

Tím se dostáváme k slovanskému osídlení a závěru prvního dílu. Slovanské osídlení započalo zhruba v 6. století, během pokračujícího stěhování národů. Pražské slovanské osídlení se objevuje u Roztok a je na tehdejší dobu a památky velice chudé, nicméně právě toto osídlení Prahy trvá, až do dnešních dní.

Autor: Štěpán Lipský, Praha, ČR, 5.7.2020

Psali jsme zde: