Od Slovanů po Boleslava…

Druhý díl historického exkurzu do existence našeho hlavního města se bude zabývat přítomností Slovanů. Minule jsme skončili u odchodu germánských kmenů a příchodu slovanské kultury do pražských krajů.

V oblasti Veleslavína, Bubenče, Roztok, Vokovic a na dalších místech došlo k usazení a formování místní slovanské kultury v období po 6. století našeho letopočtu. V 7. století bylo území Prahy součástí téměř legendární Sámovi říše, existující mezi lety 631, až 658. Poté bylo území pohlceno Velkou Moravou s centrem ve Veligradu. K výrazným změnám dochází v oblasti Prahy v 9. století, s nástupem Přemyslovců a formováním Českého knížectví. Praha je centrem Přemyslovců a knížectví.

Zhruba v této době upadá význam a postavení hradištních struktur v Čechách a obyvatelstvo, hospodářský rozvoj a politická moc se začínají koncentrovat do jednoho místa, kterým se stává Praha. O tom svědčí i formování Pražského hradu na špatně obyvatelném, ale strategicky položeném místě Prahy.

První kostely se v Praze objevují za vlády Bořivoje, prvního křesťanského přemyslovského panovníka a knížete. Nejprve v roce 883 kostel svatého Klimenta v Levém Hradci u Roztok, a v roce 885 kostel Panny Marie v oblasti dnešního Pražského hradu, který se tak stává centrem existence Prahy. Po uzavření vazalské dohody mezi Českým knížectvím a východními Franky, pronikání do Prahy a českých zemí karolínská a latinská kultura a liturgie.

Za vlády Bořivoje a Spytihněva doznává oblast Pražského hradu a Hradčan významných změn. Rozvoj Pražského hradu vstupuje do třetí historické fáze a vzniká opevnění a hradby, jejichž pozůstatky se datují do období okolo roku 905. Mělo jít o dřevohlinitou hradbu s kamennou plentou.

Na Malé Straně vzniká v 10. století obchodnická osada, která se stává významným bodem této části města. V této době nastává další významný historický milník, a tím je vznik rotundy sv. Víta, prvopočátečního základu katedrály sv. Víta. Tato rotunda vznikla zhruba v roce 926, a po smrti svatého Václava jsou zde uloženy jeho ostatky. Za vlády jeho bratra, Boleslava I., doznala Praha dalších významných změn a hlavně se stává regionálním centrem.

Po konsolidaci moci a zlikvidování svých nepřátel se Boleslav soustředil na rozvoj Prahy, jakožto sídelního, mocenského a politického centra přemyslovské moci v Čechách. Praha doznala velkého rozmachu. Za vlády Boleslava je založen Vyšehrad, vznikají obchodní centra napříč Prahou, protože ta je součástí jedné z vedlejších větví slavné Hedvábné stezky. Napříč Prahou v této době putuje zboží z východní Evropy, až do španělské Córdoby. O Praze se hovoří jako o městě zbudovaném z vápna a kamene, obchodem nejbohatší (Ibrahím ibn Jákub, okolo r. 965). Ten taky, i pro bohatství, které viděl v Praze, ve svých spisech nehovoří o Boleslavovi jako o českém knížeti, ale jako o „králi slovanském“. Důležitost Prahy je umocněna a podtržena vznikem prvních českých platidel, „Pražských denárů“, s vyobrazením a pojmenováním tajuplné Biagoty, nejspíše Boleslavovi manželky. Tím započala mincovní tradice v Čechách.

Posledním významným počinem, událostí pražských dějin a zároveň dědictvím Boleslava I., bylo zřízení pražského biskupství, které podléhalo arcibiskupství mohučskému. Přestože Kosmas a církevní historici se snažili dějiny pozměnit, aby tento náboženský úspěch nebyl zásluhou „bratrovraha“ Boleslava, moderní výzkumy ukazují, že tomu tak bylo. Boleslav I. zemřel nejspíše v roce 972 a biskupství pražské, vedené německým mnichem Dětmarem, bylo zřízeno rok po Boleslavově smrti, v roce 973. Tomu předcházela rozsáhlá diplomatická a náboženská činnost, včetně budování svatováclavského kultu a poslání jedné ze svých dcer do kláštera, stejně jako misijní činnost v Polsku. Tehdy také Praha zažívá rozmach klášterní výstavby, a roku 976 je zřízen klášter sv. Jiří na Pražském hradě.

Autor: Štěpán Lipský, Praha, ČR, 12.7.2020

Psali jsme zde: