Praha po Lucemburcích (1437-1526)…   

Po vymření Lucemburků zažívala Praha velice divoké období. Proběhlo období interregna, kdy se čekalo, až dospěje Ladislav Pohrobek, syn Albrechta II. Habsburského, který nakonec dospěl, jen aby vzápětí zemřel na akutní leukemii. Již před jeho smrtí byla Praha roku 1448 dobyta Jiřím z Poděbrad, poté byla obsazena křižáky Matyáše Korvína a moc se dostala do rukou polsko-litevské dynastie Jagellonců. Ještě za vlády Jiřího z Poděbrad obdrželo Staré Město privilegium o mostním clu, a později, roku 1477 Fridrich III. Habsburský, vydal dekret, kterým zaručoval představitelům Starého Města, že v případě zajetí, s nimi bude zacházeno ne jako s konšely, ale jako se šlechtici. Tatoprivilegia potvrdil král Vladislav Jagellonský z polsko-litevské dynastie Jagellonců, který převzal vládu nad Čechami po smrti Jiřího z Poděbrad a křížové výpravě Matyáše Korvína.

V roce 1483 zažila Praha další vážnou událost, když vypuklo povstání umírněné frakce husitů proti katolíkům, kteří chtěli moc husitů omezit. Došlo k vraždění a drancování, včetně méně známé Pražské defenestrace z roku 1483. Radnice byla dobyta, kláštery drancovány, Židé vyháněni. Navzdory všem těmto událostem, povstání z roku 1483 přispělo v konečném důsledku k posílení Prahy a omezení moci panovníka nad naším hlavním městem.

Roku 1490 Vladislav II. Jagellonský opustil Prahu a přesídlila se do Budína. O sedm let později rozhodl král Vladislav o navrácení části církevního majetku na Smíchově, který byl rozprodán měšťanům během husitské revoluce. Poté i jednotlivé části Prahy zažily divoké roky. Michly nechal v roce 1506 vypálit Jiří Kopidlanský jako pomstu za stětí jeho bratra. Vladislavův nástupce Ludvík Jagellonský, roku 1523, dal legalizovat sjednocenou městskou radu, a tím na krátko spojil pražská města. Toto období bude trvat jen do roku 1528.

Roku 1525 se v Praze rodí Jehuda ben Becalel, známý jako rabbi Löw. O něm, a vládě Rudolfa II. Habsburského, až příště. 

Autor: Štěpán Lipský, Praha, ČR, 30.8.2020

Psali jsme zde: