Doba pražského baroka (1648-1784)

Válka a drancování předchozích let a nástup rekatolizace, doprovázené Velkým požárem roku 1689, to vše otevřelo cestu k nástupu pompézní architektury barokní Prahy od doby pobělohorské, až do doby josefinské. Přestože, již dříve byla Praha centrem raného baroka, nazývaného zaalpský manýrismus, teprve nyní monumentalita, barevný mramor a mariánský kult pronikají do Prahy. Nutno dodat, že Praha byla po přestěhování císařského dvora, a po Třicetileté válce, provinčním městem. Počet obyvatel prudce klesl z 60 tisíc na 26 tisíc.

Roku 1665 je v Praze zahájena stavba kostelu sv. Ignáce, která je dokončena o třináct let později, na Novém Městě. Jednou z dodnes nejvýznamnějších architektonických památek a budov Prahy, je barokní Černínský palác, jehož stavba započala po roce 1664, a v současnosti v něm sídlí ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Na začátku 18. století vzniká kostel sv. Mikuláše na Malé Straně.

Boom baroka přinesla katastrofální událost Velkého požáru z roku 1689. Tehdy, podle dochovaných zpráv i fám, francouzští agenti, v době války proti Ludvíku XIV., nechali zapálit část Starého a Nového Města. Stalo se tak 21. června 1689. 766 obytných domů, 6 kostelů a deset synagog, společně s mlýny s pilou a vodárnou, to vše lehlo popelem. Kostelu Svatého Jakuba se zhroutila klenba. Zkáza, kterou požár přinesl, uvolnila cestu k přestavbě Prahy a rozvoji barokní architektury. Aby toho nebylo málo, již v roce 1680 postihla Prahu morová rána, která se opakovala znova, v roce 1714.

Po Třicetileté válce vzniká i zámek Troja, nebo velkolepý Šternberský palác, dále Vinařský sloup na Křižovnickém náměstí, barokně bylo přestavěno Kapitulní děkanství, ještě větší množství stávajících památek, domů a klášterů, či kostelů je přestavováno v barokním duchu, včetně úprav kláštera minoritů na Starém Městě, nebo Zbraslavský klášter, jehož přestavba však nebyla dokončena, když byl v roce 1785 zrušen císařem Josefem II. Barokně-klasicistní Novoměstská jezuitská kolej je založena v roce 1658 a zrušena v roce 1773, během boje Marie Terezie proti jezuitskému řádu.

Změny se děly, ale nejen v architektuře. Roku 1648 udělil císař Ferdinand III. židovské obci v Praze válečnou zástavu a právo sídlit mimo ghetto, za válečnou pomoc během obléhání Prahy Švédy. Židovské město v Praze bylo postiženo výše zmíněným požárem, a po požáru byla snaha o to vystěhovat Židy a zabrat jejich pozemky v Praze, ale to se naštěstí nepodařilo.

Došlo rovněž ke změně vlastnictví, některých částí města, kdy Smíchov, který byl zadlužen, odkoupil rod Schwarzenbergů. V letech 1653-1654 byla zbořena městská zástavba na Vyšehradě, vysídlena kapitula a postavena bastionová pevnost. K jejímu využití pro obranu Prahy však nikdy nedošlo.

V této době byla zároveň Praha rozpadlá. A není tím nutně myšleno, že by domy byly pobořené, ale odkazuje se to na to, že Praha nebyla jedním městem, nýbrž rozděleným seskupením měst, které tak bylo oslabené. Až za Josefa II. došlo ke sjednocení do královského města pražského tvořeného Novým Městem, Starým Městem, Hradčany a Malou Stranou, ke kterým se později připojují další městské části současného centra.

Kromě toho, že Praha sama byla vylidněna a oslabena, tak došlo i k prudkému oslabení samotného češství v Praze. Čeština byla ve velkém vytlačována němčinou, a přežívala jen mezi nižšími vrstvami a nižšími měšťany, zatímco aristokracie a bohatší vrstvy hovořily téměř výlučně němčinou. Právě tato situace později položila základy k českému obrozenectví.

Během 18. století Praha zažila zase války. Nejprve jí obsadilo francouzsko-bavorské vojsko v roce 1741, o tři roky později Prusové, kteří se vrátili, ještě v roce 1757 a město obléhali. U Štěrbohol, na dnešní Praze 15, pruská vojska porazila rakouskou armádu. Až v dobách míru dochází k rozvoji obchodu, hospodářství a růstu manufaktur v Praze a okolí.

V Praze nastupuje obrozenectví v roce 1769 se vznikem Společnosti učené, z níž se později stala Královská česká společnost nauk scházející se na Klementinu. Vlastní prostory pro tuto společnost poskytl sám císař Josef II. v roce 1784. Společnost existovala, až do roku 1952, kdy její pozici postupně, pozvolným vývojem i násilným rozhodnutím, převzala Československá akademie věd.

Trochu přetáhneme výše stanovený letopočty, ale nelze nezmínit českého vlastence a obrozence Václava Matěje Kraméria, který v roce 1789 založil v Praze Kramériovy císařsko-královské poštovní noviny, čímž byl položen základ české žurnalistiky. Právě k těmto novinám se hlásí i naše stránky www.prazskynoviny.czwww.prazskepostovskenoviny.cz.

Autor: Štěpán Lipský, Praha, ČR, 27.9.2020

Psali jsme zde: