Praha předrevoluční a revoluční (1800-1849)…
V průběhu první poloviny 19. Století se Praha stává dějištěm dvou revolucí. Revoluce průmyslové a revoluce roku 1848. Ta první je dána samotným charakterem Zemí koruny české, které Habsburská nadvláda využívala, jako surovinovou základnu. Bylo zde velké množství rud, velké množství uhlí a dalších surovin nezbytných pro moderní průmyslový vývoj. Přispělo k tomu pochopitelně i historické položení Prahy, jako důležité obchodní spojnice a obchodního centra.
Dochází k urbanistickým změnám, rozšiřování města a zalidňování. Roku 1817 vzniká Karolinenthal, čtvrť pojmenovaná na počest manželky císaře Františka I., Karolíny Augusty. Dnes tuto čtvrť známe pod názvem Karlín. Roku 1822 je mezi karlínskými ostrovy vybudován přístav, další prvek industrializace, na který je v roce 1841 spuštěn parník Bohemia.
Roku 1818 vzniká instituce Národního muzea, byť historická budova samotná vznikne, až v roce 1885. Instituce se formuje jako vědecké centrum českého vlastenectví a národního obrozenectví založené českými vědci a aristokraty, v čele s Kašparem Mariou ze Šternberka a Františkem Josefem z Klebelsbergu. Muzeum původně sídlilo ve Šternberském paláci na pražských Hradčanech. Tehdy se ještě jmenovalo Vlastenecké muzeum v Čechách.
Roku 1825 vzniká první koněspřežná železnice v Čechách na trase Praha-Lány. Roku 1842 započíná stavba Severní státní dráhy na trase Praha-Olomouc, která byla po třech letech zprovozněna. V této době se významným centrem industrializace v Praze stává Smíchov. Tam vzniká v roce 1816 „Porgesova kartounka“, rozsáhlá manufaktura na výrobu textilních plátnové bavlněné tkaniny (kartoun), načež vznikají chemické továrny, cukrovarna, porcelánka i přádelna. I díky tomu je roku 1838 Smíchov povýšen na předměstí patentem císaře Ferdinanda V. Dobrotivého.
V roce 1835 byla Staroměstská radnice rozšířena o odkoupený dům „U Kohouta“, a v letech 1838-1848 probíhá novogotická přestavba Staroměstské radnice. Pozvolna se formuje i další národní instituce, Národní divadlo, které však získalo privilegium ke vzniku, až v roce 1845, za přičinění Františka Palackého u stavovského výboru českého sněmu.
Poté už přichází revoluční bouře roku 1848. Neutěšená situace nenaplnění národnostních, politických a sociálních požadavků, spustila smršť revolucí napříč Evropou, s obzvláště krvavými událostmi v Maďarsku. I v českých zemích, které prostřednictvím obrozeneckého hnutí bojovali za samostatnost, vypukla národní revoluce, jejímž centrem byla Praha.
Svatováclavský výbor založený v Praze 11. 3. 1848 žádá zrovnoprávnění češtiny a němčiny a respektování státního práva v Česku, stejně jako zrušení „Obnoveného zřízení zemského“, které zhoršilo postavení Čech. Požadavky jsou přijaty jen částečně, a během června 1848 vypukla revoluce i v Praze. Bezprostřední událostí před revolucí byl Slovanský sjezd, který měl rozhodnout o směřování a osudech slovanských národů. Tam proti sobě stáli panslavisté, usilující o sjednocení pod ruskou nadvládou, a austroslavisté, usilující o kompromisní politiku v rámci rakouské nadvlády. Postupně navíc sílí radikální demokraté nad liberálními frakcemi a situace se vyostřuje.
V Praze tehdy pobýval velitel rakouských vojsk, generál Alfred Windischgratz, který byl krátce rakouským kancléřem, ale pro svoji konzervativní politiku byl nepopulární a odvolaný, aby se vrátil ke svému vojsku do Čech.
Revoluční vzpoura v Praze začala 12. června 1848, když rakouští vojáci nechali v Celetné ulici střílet do pokojného průvodu, který se vracel ze mše sloužené vlasteneckým knězem Janem Arnoldem. Liberální křídlo Čechů zradilo radikální vlastence a snažilo se o kompromis s rakouským generálem, zatímco patrioti krváceli na barikádách. Největším úspěchem povstalců bylo zajetí Lva Thuna, provinčního správce Čech, který ale odmítl spolupracovat a zajistit jednání mezi povstalci a Windischgratzem, jenž mezitím dal bombardovat Prahu dělostřelectvem. Liberálové přiměli radikály propustit Thuna a Windischgratz dal ostřelovat Staré Město. Již první den povstání postihla generála tragédie, když během povstání, které rozpoutal svým útokem na svatodušní průvod, jedna zbloudilá kulka zabila jeho manželku a i jeho prvorozený syn byl zraněn.
Po pěti dnech krvavých bojů bylo povstání potlačeno, 26. června byl Národní (Svatováclavský) výbor rozpuštěn, vyhlášen stav obležení a byl zahájen rakouský teror proti stoupencům české národní revoluce. Zemřelo 43 povstalců a 63 bylo zraněno. Windischgratz měl 14 padlých a 71 zraněných. Další z temných etap a událostí českých dějin a pražských dějin, tak začala a skončila.
Autor: Štěpán Lipský, Praha, ČR, 18.10.2020
Psali jsme zde:
Nejnovější komentáře