Tento rok je plný bourání i stavění různých monumentů, pomníků a památníků…

Děje se to i v České republice. To první, bourání a destrukce kulturních památek, naštěstí naši zemi nepostihlo tak strašně, jako to postihlo naše sousedy na západě, kde je to doprovodným jevem jistého sílícího hnutí, které pochoduje napříč institucemi. U nás se to objevilo v souvislosti se sochou maršála Koněva i s poškozením památníku Winstona Churchilla. V prvním případě šlo o pokus starosty Prahy 6, Ondřeje Koláře (TOP09), o zřízení vlastního ministerstva zahraničí, které by zřejmě začalo válku proti Rusku. V tom druhém případě šlo o pokus rozšířit do naší země jevy, které se dějí na západě. Naštěstí neúspěšně. Sochy a památníky se nemají bourat, ani ničit, ať už o nich, či o tom, co reprezentují, máme jakékoliv mínění.

Psali jsme zde:

Nyní došlo k opačným případům, které však taky rozdělují společnost. Prvním je dlouhé roky odkládaná, diskutovaná a sporná stavba Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Má jít o současnou repliku sloupu, který byl v roce 1918, při osvobození Českého státu a založení Československa, stržen Pražany. Tento sloup je tragickým případem dlouhodobých důsledků strhávání. Kdyby před sto lety zůstal na svém místě, dnes by po něm neštěkl ani pes. Jenže byl stržen, a v současné době je vnímán, kromě jiného, jako zdroj sporů, historických neshod, neshod mezi katolíky a protestanty i sekularisty, stejně jako prvek fenoménu očišťování a historické revize Rakousko-uherské nadvlády nad českými zeměmi.


Poněkud jiným případem je nyní odhalená socha Marie Terezie. Ta byla odhalena na Praze 6. Z estetického hlediska je poměrně… zajímavá. Z historického hlediska vzbudila svým umístěním kontroverzi, neboť na stejném místě byl zabit antinacistický odbojář Václav Morávek, a tak mohli, někteří kritizovat netaktnost přítomnosti památníku rakouské císařovny na takovém místě. Na druhou stranu, i Marie Terezie patří k naší historii, včetně jejího reformátorského odkazu, sekularizace a modernizace státního zřízení, a nelze jí tedy bezostyšně ignorovat. Vždyť její syn, Josef II., má sochu v prostorech Všeobecné fakultní nemocnice, u jejíhož počátku stál.

Je tedy špatné strhávat sochy a symboly, neboť se jednoho dne mohou vrátit a opět otevřít rány, které by jinak byly dávno zhojeny.

Autor: Štěpán Lipský, Praha, ČR, 21.10.2020